home
EinstiegsseiteAktuellesVitaEnsemblesKonzerteProjektePresseRepertoireDownloadsLinksKontaktD
Pressestimmen

« zurück

19. Februar 2013
musikus.zc
Schubert-the Piano Trios



Věroslav Němec
Všichni tři členové mladého švýcarského Oliver Schnyder Tria jsou pevně spjati s Curychem. Pianista Oliver Schnyder získal „Solistendiplom“ na curyšské Hochschule für Musik und Theater, houslista Andreas Janke je prvním koncertním mistrem curyšského Tonhalle-Orchestru a Benjamin Nyffenegger je v tomtéž orchestru zastupujícím sólovým violoncellistou. V curyšské Tonhalle také soubor 4. 2. 2012 debutoval a jeho interpretace Schubertova Klavírního tria Es dur, op. 100, D. 929 prý tehdy vyvolala dlouhotrvající standing ovation. Na prvním společném projektu Oliver Schnyder Tria máme možnost seznámit se nejen s touto skladbou, ale také se Schubertovým Klavírním triem B dur, op. 99, D. 898. Po poslechu obou trií snadno pochopíme, proč umělci zdvihli curyšské publikum ze židlí. Obě díla přímo okouzlují vzdušností a mladistvou svěžestí, kterou vnímáme hned od prvních tónů úvodní věty Tria Es dur. Schubertova hudba jako by se lehce vznášela nad zemí a lákala nás k cestě do jakýchsi nadoblačných světů. Onen pocit „vznášení“ je tak příjemný, že obě skladby budeme s potěšením poslouchat stále znovu a znovu. Stopáž druhého disku doplnili interpreti transkripcemi dvou Schubertových písní: Der Hirt auf dem Felsen (Pastýř na skále) a Ständchen (Zastaveníčko), které pro Oliver Schnyder Trio vytvořila Yi-Chen Lin, manželka houslisty Andrease Jankeho, s pomocí producenta projektu Chrise Hazella, a to údajně teprve až během natáčení. Píseň „Pastýř na skále“ k transkripci pro klavírní trio přímo svádí, protože ji Schubert zkomponoval pro zpěv s doprovodem klavíru a klarinetu. Skladba sestává ze tří obsahově, tempově i výrazově odlišných částí a je okořeněna působivými zvukomalebnými efekty: jódlováním a ptačím zpěvem. Zatímco v této písni se aranžéři drželi téměř doslovně předlohy, ve slavném „Zastaveníčku“ si k Schubertovu originálu přikomponovali pár vlastních protihlasů. (Přiznávám, že ani jedna transkripce mě nijak zvlášť nenadchla.) Autorem průvodního textu v bookletu je významný švýcarský spisovatel a překladatel Alain Claude Sulzer. Text sám o sobě je sice velmi hezky stylizovaný, leč značně povšechný a o nahraných skladbách se v něm dozvíme pramálo. Ocenění za originální nápady si naopak zaslouží mladá curyšská fotografka Selina Meier. Na fotografii, reprodukované na obálce bookletu, vidíme interprety naaranžované do biedermeierovsky působící skupinky, zaujaté jakousi (předstíranou?) konverzací. Skupinka je rozmístěna v neurčitém a nepříliš vlídném postmodernistickém prostoru, jemuž dominují stolek s rozhlasový přijímačem z 50.– 60. let minulého století a špinavé štafle. Tento obrázek budeme asi vnímat s určitými rozpaky, ale jen do chvíle, než otevřeme krabičku, vyjmeme disky a pod nimi objevíme další fotografii. Vše na ní zůstalo stejné jako na obálce, až na drobný detail: interpreti jsou tentokrát otočeni směrem k divákovi a upřímně se smějí, jak krásně nás předtím svými vážnými obličeji obalamutili.

Übersetzung:
Alle drei Mitglieder des jungen Oliver Schnyder Trios aus der Schweiz haben einen direkten Bezug zu Zürich. Der Pianist Oliver Schnyder hat an der Zürcher Hochschule für Musik und Theater sein Solistendiplom erworben, der Geiger Andreas Janke ist erster Konzertmeister des Zürcher Tonhalle-Orchesters und Benjamin Nyffeneger wirkt dort als stellvertretender Solo-Cellist. In der Zürcher Tonhalle hat das Ensemble am 4. Februar 2012 debütiert und dessen Interpretation des Schuberts Klaviertrios Es Dur, op. 100, D 929 löste damals offenbar lang anhaltende Standing Ovation aus.
Mit dem ersten gemeinsamen Projekt des Oliver Schnyder Trios haben wir nun Gelegenheit, uns nicht nur mit dieser Komposition, sondern auch mit Schuberts Klaviertrio in B Dur, op. 99, D 898 vertraut zu machen, und wir begreifen leicht, weshalb die Künstler das Zürcher Publikum aus den Stühlen gerissen haben. Diese Werke bezaubern ja gerade durch ihre Luftigkeit und jugendliche Frische, die uns gleich bei den den ersten Tönen des Einleitungssatzes des Trios in Es-Dur begegnen. Schuberts Musik scheint leicht über die Erde zu schweben und uns auf eine Reise ins Reich über den Wolken zu entführen. Das Gefühl des „Schwebens“ ist so angenehm, dass man sich beide Kompositionen mit Vergnügen stets vom Neuen anhören möchte.
Die zweite CD haben die Interpreten noch um zwei transkribierte Schubert-Lieder ergänzt, Der Hirt auf dem Felsen und Ständchen, die Yi-Chen Lin, die Frau des Geigers Andreas Janke mit Hilfe des Produzenten Chris Hazell für das Trio geschaffen hat, und zwar angeblich erst während den Aufnahmen. Das Lied Der Hirt auf dem Felsen verführt geradezu zur Transkription für das Klaviertrio, denn Schubert hat es für Gesang mit Klavier- und Klarinettenbegleitung komponiert. Vom Inhalt, Tempo und Ausdruck her setzt sich das Musikstück aus drei unterschiedlichen Teilen zusammen, die durch wirkungsvolle lautmalerische Effekte – Jodeln und Vogelgesang – gewürzt sind. Während sich die Arrangeure in diesem Lied beinahe wortgetreu an der Vorlage halten, haben sie sich im berühmten Ständchen zu Schuberts Original noch ein Paar eigenen Gegenstimmen dazu komponiert. (Wie ich allerdings zugeben muss, hat mich keine der Kompositionen besonders entzückt.)
Auf dem Cover sehen wir die ein biedermeierlich wirkendes Grüppchen von Künstlern, die sich intensiv über etwas zu unterhalten scheinen. Die kleine Gruppe befindet sich in einem unbestimmten, nicht allzu freundlichen postmodernistischen Raum, der von einem Tischchen, einem Radio aus den 50er–60er Jahren des vergangenen Jahrhunderts und einer schmutzigen Stehleiter dominiert wird. Dieses Bild mag uns etwas verunsichern, bis wir CD öffnen, beide CDs herausnehmen und dabei eine weitere Fotografie entdecken. Alles auf ihr ist gleich geblieben, bis auf ein winziges Detail: die Interpreten wenden sich jetzt dem Zuschauer zu und lachen aufrichtig darüber, wie sie ihn kurz davor mit ihren ernsten Mienen übertölpelt haben.
*****

« zurück